Závěrečná zpráva
čekatelského
a vůdcovského
lesního kurzu
Velká Morava 2019

Obsah

1. Úvod

2. Základní údaje

3. Program

4. Tým

5. Plánovací proces

6. Témata

7. Novinky a inovace

8. Vyhodnocení cílů VLK

9. Vyhodnocení cílů ČLK

10. Účastníci

11. Zkoušky a absolvence

1. Úvod

Ve světě skautského vzdělávání se občas dějí velké věci. Ve světě skautského vzdělávání existuje spousta kurzů. Některé jsou menší, jiné velké. Ve světě skautského vzdělávání již 20  let existuje Velká Morava – náš kurz, který jsme v letošním roce pojali trochu jinak. Jak? To bychom vám, milí čtenáři, rádi přiblížili tímto dokumentem. Závěrečné zprávy mohou být nutnou součástí projektů obsahující spoustu faktických údajů, čísel, jmen… Ta naše se pokusí zprostředkovat čerstvě nabytou zkušenost velkomoravských instruktorů se zaváděním nových prvků, jako je například téma kurzu, nastavování procesů, větší otevřenost instruktorského týmu aj. Budeme rádi, když naše úspěchy či chyby někoho inspirují a případným zájemcům o hlubší sondu vše rádi na požádání vysvětlíme.

Tato zpráva je docela rozsáhlá, a proto jsme se ji snažili rozdělit do několika smysluplných částí. Po úvodu následuje kapitola obsahující základní údaje o kurzu. Kapitola Program čtenáři představuje náplň kurzu z pohledu účastníků. Kapitola Tým se věnuje našemu nemalému týmu a jeho vnitřní struktuře. Šestá kapitola popisuje, jak v obrysech proběhlo plánování kurzu.

Pro ty co Velkou Moravu znají budou nejzajímavější kapitoly Témata a Novinky a inovace, kde popisujeme věci, které jsme zavedli v roce 2019 poprvé. Následuje kapitola o vizi a cílech kurzu, kapitola o účastnících a o zkouškách.

I vzhledem k rozsahu této závěrečné zprávy se na ní různou měrou podílela větší část velkomoravských instruktorů. Laskavý čtenář proto jistě promine případnou nesourodost kapitol a podkapitol od různých autorů, kterou jsme se pokoušeli odstranit, ale mohlo nám něco uniknout.

2. Základní údaje

Název a typ akce

VLK: „Vůdcovský lesní kurz Velká Morava 2019”. Jednalo se o vůdcovský lesní kurz, který proběhl v souladu s ŘVČČJ.

ČLK: „Čekatelský lesní kurz Velká Morava 2019”. Jednalo se o čekatelský lesní kurz, který proběhl v souladu s ŘVČČJ.

Znak a logo

nasivka-vlk

Znak VLK Velká Morava

nasivka-vlk

Znak ČLK Velká Morava

Logo LK Velká Morava

Pořadatel

Junák – český skaut, okres Hodonín, z. s.
Předseda ORJ Hodonín: Ing. Jiří Stokláska – Hrach
http://orjhodonin.skauting.cz

Termíny a místa konání

Úvodní víkend: 7.–9. června 2019, Kaprálův mlýn a okolí
Letní běh: 13.–24. srpna 2019, Nová Ves u Oslavan
Závěrečný víkend: 8.–10. listopadu 2019, Modrá u Velehradu

Web a sociální média

Web: https://velkamorava.skauting.cz/
Facebook: https://fb.com/LK.VelkaMorava/
Instagram: https://www.instagram.com/velka_morava/

Stručné představení VLK

VLK Velká Morava je vůdcovský kvalifikační kurz lesního typu nepřetržitě pořádaný od roku 2001. Za téměř dvacetiletou existenci se na něm vystřídalo několik generací instruktorů a do světa vykročilo do dnešního dne zhruba 265 úspěšných absolventů. Od samého počátku kurz probíhá paralelně s ČLK Velká Morava, spolupráce mezi budoucími čekateli a vůdci je především v posledních letech jeho výrazným rysem. V letošním ročníku kurz poprvé pracoval s hlavním tématem kurzu, kterým bylo „Odvaha a změna”.

Stručné představení ČLK

ČLK Velká Morava je čekatelský kvalifikační kurz lesního typu nepřetržitě pořádaný od roku 1999. Za jeho dvacetiletou existenci se na něm vystřídalo několik generací instruktorů a do světa vykročilo téměř 500 úspěšných absolventů. Od roku 2001 kurz probíhá paralelně s VLK Velká Morava, spolupráce mezi budoucími čekateli a vůdci je především v posledních letech jeho výrazným rysem. V letošním ročníku kurz poprvé pracoval s hlavním tématem kurz, kterým bylo „Zodpovědnost a spolehlivost”.

Vedení kurzů

Mgr. Jakub Mazanec – Mazda, vůdce VLK
Bc. Robin Vysloužil – Hrob, zástupce vůdce VLK
Bc. Jan Morávek – Prcek, vůdce ČLK
Bc. Martina Pitnerová – Martička, zástupkyně vůdce ČLK

Instruktoři

Na kurzu se letos podíleli: Áda (Adam Přibyl), Anča (Anna Poláková), Anička (Anna Kašparová), Bábin (Ondřej Luka), Dáda (David Lang), Drobek (Radoslav Šonský), Gabča (Gabriela Plchová), Hanys (Jan Lasovský), Hrob (Robin Vysloužil), Káně (Štěpán Káňa), Jéňa (Jan Osolsobě), Lenča (Lenka Pohanková), Ljusy (Lucie Jindrová), Martička (Martina Pitnerová), Mary (Pavla Bednáriková), Mazda (Jakub Mazanec), Mýval (Karel Ryba), Ostříž (Jan Štěpánek), Pastelka (Tereza Štaubertová), Prcek (Jan Morávek), Rejže (Marie Rejžková), Robbin (Jakub Lehký), Štěstí (Michaela Hofírková), Taťka (Martina Rybová), Učeň (Jakub Holobrádek), Verča (Veronika Palová), Vezír (Martin Sychra), Walker (Jan Žárský), Woody (Kamila Novotná).

Stálí instruktoři ČLK: Pavla Bednáriková, Lucie Jindrová, Martina Pitnerová.

Stálí instruktoři VLK: Jakub Holobrádek, Veronika Palová, Karel Ryba, Robin Vysloužil.

3. Program

Tato kapitola popisuje jednotlivé části kurzu tak, jak jej prožívali účastníci. Každá část obsahuje harmonogram a hrubý popis jejího průběhu. Detailnější popis některých programů následuje v dalších kapitolách. Většina programů na kurzu je spojena několika programovými linkami, které jsou v harmonogramu zvýrazněné různými barvami. Mezi programové linky patří vzdělávací obory, oddílové rady a témata.

Poznámka k harmonogramu: pokud je den tvořen několika řádky, tak první řádek je program vůdcovského kurzu, další řádky tvoří buď dělený nebo společný program čekatelského kurzu.

Jarní víkend

Dopis oznamující začátek víkendu dorazil do e-mailových schránek účastníkům. Zjistili tak místo, kde měla začít jejich velkomoravská cesta. Místa se nacházela cca 6 km od Kaprálova mlýna a účastníci byli rozděleni do asi 6členných skupinek napříč oběma kurzy.

V pátek se účastníci sjeli na své počáteční místo, kde našli obálku s instrukcemi na cestu – jako skupina plnili úkoly na sblížení a prohloubení vztahů. V poslední části svého putování potkali „místního sedláka”, který je odvedl do blízkého hostince. Zde se cesty čekatelů a vůdců rozdělily, neboť v hostinci byly striktně odděleny části pro „mládež” a „dospělé”. V průběhu večera se účastníci ubytovali a ochutnali hospodskou kuchyni. Hostinský myslel i na zábavu, a tak proběhly různé seznamovačky, nejdříve jen v rámci kurzu a na závěr také všichni společně.

V sobotu dopoledne probíhalo pro oba kurzy komunikační kolečko, v rámci kterého jsme čekatele i vůdce vystavili různým situacím, které se mohou stát v jejich skautském životě (např. komunikace s nepříjemným sousedem, který má dům vedle klubovny a stěžuje si na skauty). Vůdci měli program Vývojové charakteristiky – úvodní přednášku z oboru psychologie. Čekatelům jsme pak zábavnou formou kvízu představili, co je vlastně na Velké Moravě všechno čeká (jednotlivé obory, představení kurzu, …).

Odpoledne měli čekatelé program na motiv Platónovy jeskyně, kdy byli účastníci "uvěznění v jeskyni" tak dlouho, dokud nevyřešili její záhadu. Uvnitř jeskyně byl nachystán sled úkolů, kde se čekatelé s každým splněním dostávali blíž a blíž možnosti z jeskyně odejít. Úkoly byly zaměřené na sebezapření, částečné sebeupozadění a spolupráci ve skupině neznámých lidí. To celé probíhalo v poměrně nekomfortním prostředí jeskyně. Po návratu z jeskyně proběhla reflexe programu. Vůdci mezitím měli vstupy do dvou podtémat – vůdcovských projektů a osobnostního rozvoje skrze průvodcovství.  

Večer se pak vůdci i čekatelé zúčastnili zahajovacího rituálu, který je připravil na cestu, ke které se svou účastí na VM odhodlali. Každý měl možnost se zamyslet, co od kurzu očekává a sdílet tyto myšlenky a pocity s ostatními. Po rituálu se mohli účastníci usadit k ohni a nechat ještě doznít rituál, či se zapojit do zpěvu a kytarového hraní.

V neděli dopoledne proběhl tradiční program Palouček, kde jsme blíže představili požadavky na účastníky – absolventské práce, projekty výprav, zkoušky, index…

V minulých letech jsme pořádali dva víkendy, zvlášť pro čekatele a zvlášť pro vůdce. O tom, proč jsme se rozhodli oba víkendy spojit do jednoho a jak tento krok hodnotíme, píšeme v kapitole Novinky a inovace.

Letní běh

Letní běh probíhal tradičně na tábořišti v Nové Vsi u Oslavan, v neděli začala stavěčka, v úterý přijeli vůdci, ve čtvrtek čekatelé. Většinu kurzu tvořily vzdělávací programy rozdělené podle oborů (Metodika, Hospodaření, Psychologie apod.). Oba kurzy se pak účastnily oddílových rad (vysvětleno dále). Každý kurz zvlášť měl programové linky týkající se jeho tématu.

Vůdcovský kurz začal v úterý příjezdem účastníků a velkou simulační hrou Taková normální rodinka. Ta proběhla v rámci podtématu Hrdinství a jejím cílem bylo jednak otevřít kurz společným silným zážitkem a nastartovat tak skupinovou dynamiku účastnické skupiny a jednak si ukázat složitost rozhodování v náročných situacích z české historie (simulace probíhala mezi lety 1942–1989). Ve středu probíhaly oborové vzdělávací programy a večer blok volitelných programů (Gombíky a relaxace). Ve čtvrtek přijeli účastníci čekatelského kurzu. Večer proběhla slavnostní imatrikulace, kde jsme všechny účastníky přivítali na velkomoravské univerzitě. Účastníci se také blíže seznámili ve svých oddílových radách (namíchané skupiny čekatelů a vůdců).

V pátek začaly vzdělávací programy i pro čekatele, kteří byli rozděleni na dvě skupiny, současně tedy běžely vždy dva programy pro čekatele a jeden pro vůdce. Dopoledne se konala tradiční hra Otroctví sloužící pro lepší seznámení účastníků napříč kurzy. Odpoledne vůdci navštívili domov seniorů v rámci podtématu Hrdinství. Večer si čekatelé formou hry ve velkomoravském symbolickém rámci (stavění chrámů po skupinkách) vyzkoušeli, jaké možnosti přináší pozice vůdce týmu (zodpovědného) pro fungování celého týmu (bez odpovědnosti).

V sobotu proběhly první oddílové rady, které jsou popsané v podkapitole Oddílové rady. Večer měli vůdci diskuzní kavárnu zaměřenou na téma jejich vůdcovského projektu, čekatelé se sešli v krojích u ohně a věnovali se skautskému poslání, principům a svému postoji k těmto a dalším skautským hodnotám. V neděli dopoledne nás navštívily Eva Dittrich Sanigová a Kateřina Kuberová a v rámci podtématu Hrdinství vůdcům povídaly o tom, jak zakládaly ZŠ Livingston a ZŠ Vela. Odpoledne se konal malostrukturovaný program Velkomoravský jarmark, kde si účastníci mohli odpočinout a nachystat program pro ostatní. Večer proběhl duchovní rituál pracující s prvky přírody, následným propojením jednotlivých elementů a nás lidí..

Od pondělí do středy dále probíhaly oborové vzdělávací programy a oddílové rady. Ve středu večer se vůdci vydali na Cestu životem, čekatelé se vydali zas na Cestu skautingem.

Ve čtvrtek vůdci absolvovali zkoušky, po kterých je večer čekal program s přespáním mimo tábořiště. V rámci tohoto programu uzavřeli a reflektovali téma, jež je provázelo celým kurzem. Čekatelé si zopakovali klíčové znalosti ve velké hře a večer se připravovali na zkoušky, které proběhly v pátek dopoledne.

Na závěr kurzu se účastnicí obou kurzů vydali na společné putování údolím řeky, při kterém měli možnost zhodnotit a uzavřít vše, co na letním běhu prožili. Večer jsme se sešli u závěrečného ohně. V sobotu už nás čekalo jen búrání.

Závěrečný víkend

Na závěrečný víkend se účastníci sjížděli do Modré, neboť historie Velké Moravy je s tímto místem úzce spjata. Páteční program vůdců začal vyhodnocením úkolu do Myšlenkových základů skautingu. Poté vůdci diskutovali v pořadu Otázky Václava Moravského, kde na základě domácí přípravy obhajovali zadané tvrzení nebo jej naopak vyvraceli. Čekatelé zatím prezentovali a obhajovali své výpravy. 

Nový den pro čekatele začal trošku nostalgicky, neboť jak je na univerzitách zvykem, vytvářeli tabla svých oddílových rad. Poté následovalo uzavření tématu Zodpovědnost a spolehlivost. Program byl rozdělen do tří částí podle podtémat. Vůdci zatím ve skupinách prezentovali svou práci na absolventských projektech – jaký byl počáteční stav a cíle, které kroky se jim zatím podařilo realizovat, zhodnocení současné situace a jak by chtěli s projektem dále pracovat. Poté společně vyhodnotili úkol k vedení porad a odcházeli do blízkého lesa. Měli zde prostor pro individuální rozloučení a  instruktoři jim předali poslední vzkazy a zpětnou vazbu.

Odpoledne jsme se vydali do blízkého skanzenu v Modré, kde si účastníci prohlíželi dobové velkomoravské budovy a zároveň plnili ve skupinách úkoly na podporu společných prožitků. Po návratu na základnu byl přítomným představen tradiční program Talířkovaná. Pro každého Velkomoravana byla připravena obálka se jménem, kam ostatní mohli vkládat vzkazy s poděkováním, povzbuzením či milým slovem.

Večer jsme vyrazili ve skautském kroji opět ke skanzenu, kde v kostelíku vůdci postupně skládali činovnický slib. Na závěr se v kostelíku sešli všichni velkomoravané a po proslovech vůdců kurzu, rozdání šátků, nášivek a odznaků jsme podpořili slavnostní atmosféru slibového rituálu zpěvem hymny České republiky.

Noc na základně patřila hostině, kterou společně připravili účastníci a instruktoři, aby si poslední večer náležitě užili a oslavili úspěšné ukončení kurzu. Nedělní ráno pro čekatele znamenalo ještě ohlédnutí za kurzem a pro vůdce zde byl program Průvodcovství. Poslední nástup se již odehrával v loučícím a nostalgickém duchu.

Oddílové rady

Oddílové rady jsou skupiny, které propojují účastníky čekatelského a vůdcovského kurzu Velká Morava. V každé takové skupině jsou 2–3 vůdci a 4–5 čekatelů. Tyto skupiny simulují oddílové rady v běžných oddílech, kde jsou zpravidla někteří zkušenější vedoucí – vůdce oddílu, zástupce apod. (v našem případě vůdci) a někteří méně zkušení vedoucí – rádci, oddíloví rádci apod. (v našem případě čekatelé).

Cílem oddílových rad je simulovat spolupráci vedoucích v oddílové radě a prakticky se věnovat tématům, ke kterým se dozvídají teoretické informace na vzdělávacích programech jednotlivých oborů.

Témata oddílových rad:

ČLK výpravy

Úkolem čekatelů v průběhu celého kurzu bylo naplánovat a zorganizovat výpravu se svým oddílem. Plánovaní výpravy proběhlo pod dohledem garanta z řad instruktorského týmu. Po jarním víkendu došlo ke zvolení termínu a hlavní náplně výpravy. Po letním běhu čekatelé pracovali ve sdílených dokumentech, kde do připravené kostry doplňovali plán výpravy. Během podzimu měli za úkol se alespoň jednou telefonicky spojit se svým instruktorem. Ten měl k dispozici manuál, kde bylo ujasněné, jaké informace by měly být součástí plánu výpravy.

Po realizaci výpravy jsme získali zpětnou vazbu od vedoucích oddílů, kteří na průběh výpravy dohlíželi. Na závěrečném víkendu proběhla ve skupinkách prezentace výprav, jejich hodnocení instruktory a diskuze nad tím, co se při přípravě a realizaci čekatelé naučili.

Tematické programy

Programem celého kurzu se prolínala témata. Vůdci měli v rámci tématu Odvaha a změna čtyři programové linky (podtémata): Osobnostní změna (průvodcovství), Hrdinství, Přebírání odpovědnosti a Změna v oddíle (vůdcovský projekt). Čekatelé měli v rámci tématu Odpovědnost a spolehlivost tři programové linky: Odpovědnost k sobě, Odpovědnost k druhým a Odpovědnost ke společenství. Všechny tematické linky jsou popsány v kapitole Témata.

4. Tým

Tato kapitola popisuje fungování instruktorského týmu Velké Moravy a jeho vnitřní strukturu. Obecně platí, že většina instruktorů se nachází v několika subtýmech najednou a proto se subtýmy navzájem překrývají.

Nováčci v týmu

Velkomoravský tým se historicky skládal z lidí, kteří prošli jedním z velkomoravských kurzů. V roce 2019 jsme se to pokusili změnit. Naší představou bylo, že lidé, kteří neprošli velkomoravským hradištěm, vnesou svěží myšlenky a přístupy do plánování i samotné realizace kurzu. Tito „nevelkomoravští nováčci“ měli být osobami, které již mají nějakou instruktorskou minulost a zkušenost z jiných kurzů. Roli hrálo i jejich skautské vzdělání. Tímto způsobem tým posílili Verča (IK, OČK hospodaření, zkušenosti ze Stříbrné řeky) a Ljusy (IK, zkušenosti s RT Hradiště, Sherwood aj.).

Výběr lidí do týmu začínal formulací potřeb, pokračoval týmovou diskuzí a byl zakončen přijetím nováčků. Každý nováček si poté zvolil tzv. „lepšího kámoše“, tedy zkušenějšího člena týmu, který se stal jeho kontaktní osobou, průvodcem a zasvětitelem do tajů Velké Moravy. Toto opatření mělo snížit nepohodlí pramenící z příchodu do prostředí částečně již „zajeté“ skupiny. Větší otevřenost týmu lidem, kteří Velkou Moravou neprošli, hodnotíme jako velmi prospěšnou.

Kromě „nevelkomoravských nováčků“ se instruktorský tým rozrostl též o několik bývalých absolventů – Lenču (ČLK VM 2018), Woody (ČLK VM 2016), Rejži (VLK VM 2016). Koordinátorkou kuchyně se stala Pastelka (VLK VM 2018). Institut „lepšího kámoše“ využívali i bývalí absolventi, protože pro ně bylo týmové prostředí zrovna tak nové jako pro „nevelkomoravské nováčky“ (časový odstup, různé ročníky, jiné pojetí kurzu apod.).

Zpětně hodnotíme nábor nováčků jako nadmíru vydařený. Všichni noví instruktoři splnili nebo předčili očekávání, která do nich byla vkládána. Konkrétně u nevelkomoravských nováčků vidíme velký přínos v hladkém zapojení do subtýmů, do kterých se méně zkušeným/mladším instruktorům trvá zapojit delší dobu. Konkrétně se jednalo o obor hospodaření, oddílové rady, nebo projekt výprav. Dalším nesporným přínosem byla zkušenost z jiných kurzů, díky které měly Verča s Ljusy několik z našeho pohledu netradičních nápadů nebo kladly dotazy, které nás vedly k lepšímu promyšlení dané problematiky. Celkově tedy tento krok hodnotíme velmi pozitivně a nebráníme se nabírání mimo velkomoravské hradiště ani další roky.

Vedení kurzu (PH2M)

Vedení kurzu bylo tvořeno týmem PH2M, ve složení Prcek, Hrob, Martička a Mazda. V rámci tohoto týmu jsme byli rozděleni podle příslušnosti ke kurzům, která korespondovala s geografickou lokalizací členů týmu – část Brno/ČLK (Martička a Prcek) a část Praha/VLK (Hrob a Mazda). V takto rozdělených subtýmech jsme se snažili řešit věci, které se týkaly pouze určitého kurzu a bylo praktičtější je řešit odděleně (například veškerá agenda ve skautISu).

V rámci celého vedení jsme řešili věci, které se pohybovaly nad rámec jednotlivých kurzů, např. projekty, technické přípravy porad, personalistiku nebo komunikaci s pořádající jednotkou. Každý jsme měli určité kompetence, které se ale pružně měnily a přesouvaly mezi námi, převážně kvůli aktuálnímu časovému vytížení během studia nebo při zaměstnání. Toto vytížení se podepsalo i na účasti vedení na jednotlivých částech kurzu. Naštěstí jsme to vždy zvládli tak, aby byl na akci přítomen alespoň jeden člen vedení. Drtivá většina porad vedení probíhala na dálku (Skype, STS hovor), protože jsme se nemohli potkat osobně.

Patroni oddílových rad

Subtým patronů OR byl složen ze sedmi lidí, přičemž šest z nich bylo v roli vedoucích či průvodců oddílových rad a sedmý člověk koordinoval činnost týmu.

Patroni oddílových rad se v průběhu roku sešli na dvou poradách osobně a dále byli v kontaktu na skypu, facebooku a e-mailu. Společně nebo rozděleni do menších skupin členové subtýmu naplánovali průběh jednotlivých oddílových rad.

Subtým pracoval nejaktivněji v průběhu letního běhu, kdy před a po realizaci každého programu oddílových rad se sešli všichni patroni, aby konzultovali jejich průběh i schopnosti účastníků.

Realizační tým (REAL)

Subtým fungoval napříč oběma kurzy a zpracovával zážitkové a atmosférické programy. V letošním roce byl příběh Velkomoravské univerzity trochu upozaděn. I tak ale proběhlo několik silných programů s velkomoravskou tematikou, které vytrhávaly účastníky ze vzdělávacích kolejí. Typickými programy byly rituály, v létě proběhly tři a jeden na každém víkendu.

V průběhu ledna jsme měli poradu na skypu, v rámci které jsme si načrtli příběh Velké Moravy, tak aby nám dával smysl. Poté jsme se bavili o programech, které bychom chtěli na kurzu realizovat. Od ledna jsme se pak potkávali podle potřeb alespoň jednou za měsíc na skypu. Kromě přípravy samotných programů jsme byli k dispozici na zážitkové programy oborů či témat.

VLK téma

Členové tohoto subtýmu zpracovávali vybrané téma pro potřeby kurzu – definovali cíle tématu, dramaturgický vývoj jednotlivých podtémat a provázanost celého tématu napříč kurzem. Zpočátku při rozpracovávání do jednotlivých podtémat a formulace tematických cílů jsme pracovali jako jeden subtým. Později jsme se rozdělili do jednotlivých pracovních skupin, které dávali konkrétní podobu tematickým programům.

ČLK téma

Do subtýmu pro práci s tématem jsme se rozdělili podle osobních preferencí se společným cílem, a to bylo podchytit ČLK téma a vymyslet jeho co nejlepší zpracování. V subtýmu ČLK tématu jsme se sešli v celkovém počtu 6 instruktorů (jeden přímo z vedení ČLK). Fungovali jsme na bázi Skype hovorů s četností jednou za dva týdny, sdíleného dokumentu, v němž jsme si mohli nahlížet pod ruce, a pro upozornění na novinky a svolávání k poradám jsme využili skupinový chat. Zároveň jsme apelovali na odpovědnost každého z nás, která byla podle nás základem úspěchu celého našeho subtýmu.

Takto jsme fungovali především v plánovací fázi kurzu (tj. do jarního víkendu). Poté jsme si mezi sebe rozdělili úkoly a dohled nad důležitými programy a prvky tématu. Každý z nás se pak zodpovědně staral o dosažení námi stanovených cílů. Po jarním víkendu jsme komunikovali podobně, ale méně často, přesto jsme zůstali v kontaktu až do posledního víkendu, kde jsme téma společně uzavřeli.

Servis tým

Obsazení servisu není stálé, sestavuje se vždy před akcí a členové subtýmu mají většinou i jiné povinnosti. Hlavní starostí servisu je chystání materiálu, přeprava, vaření, nákupy a technická pomoc na místě akce.

Letos jsme zvolili nový přístup k zajištění vaření na letním běhu, viz kapitola Novinky a inovace.

Dramaturgický tým

Od začátku plánování kurzu jsme měli menší skupinku instruktorů, která se věnovala tomu, jak proběhne plánování kurzu. Plánovali jsme agendu porad, pořadí činností, formát mezivýstupů. Tato skupina se jmenovala „Shluk designérů plánovacího procesu“.

Po březnové poradě v Brně se tento shluk přetransformoval v „Real-DRAT” tým[1]. Měli jsme na starost především skládání harmonogramu. Museli jsme proto mít přehled o všech programech kurzu a jakým způsobem na sebe navazují. Scházeli jsme se velmi intenzivně přes Skype a také na samostatné celodenní poradě o Velikonocích.

5. Plánovací proces

Tato kapitola v obrysech popisuje průběh příprav ročníku 2019. Kurz jsme začali chystat na podzim roku 2018 zatímco ještě dobíhal předchozí ročník. Nejdůležitější milníky představují velké celotýmové porady, ale v mezičase jsme se scházeli v různých menších skupinách nad nejrůznějšími záležitostmi.

Kvasný proces (říjen–listopad 2018)

Přípravy letošního ročníku započaly již na podzim 2018. V týmu akce, která byla několik minulých let připravována v podobném duchu, vykrystalizovala potřeba změn. V období říjen–listopad proběhly 3 večerní diskuzní setkání, v rámci kterých jsme si pojmenovali některé rysy, které bychom rádi na kurzu zachovali a rovněž některé, které bychom rádi zavedli nově. Tento proces jsme nazvali „kvasný”. Závěry kvasného procesu posloužily jako odrazový můstek pro velkou celovíkendovou poradu konanou na začátku listopadu v Rosicích.

Nikdy nepočítej s úspěchem rychlým a jasným, pokud právě procházíš procesem kvasným.

Probíraná témata:

Hlavní výstupy z porad:

Rosická porada (listopad 2018)

V Rosicích jsme zhodnotili ročník 2018 a navázali na kvasný proces. Na této poradě proběhlo předání vedení Velké Moravy. Dále jsme diskutovali nad charakteristikou a parametry kurzu, složením a strukturou týmu a plánováním programu kurzu.

Lepší než voda na plicích je Zpětná vazba v Rosicích.

Hlavní výstupy z porady:

Porada v Praze (prosinec 2018)

Druhá velká porada se konala v prosinci a zabývali jsme se na ní především otázkou témat. Prezentovali jsme své návrhy témat, diskutovali nad nimi. Nakonec jsme zvolili vítězná témata pro ČLK a VLK a sestavili pracovní skupiny.

Další témata porady:

Porada v Pardubicích (únor 2019)

Mezi prosincovou a únorovou poradou proběhly porady pracovních skupin k tématu a také diskuze jednotlivých garantů oborů nad tématy. Na poradě jsme prezentovali výstupy. Hlavním bodem pardubické porady bylo stanovení cílů kurzu. Po pardubické poradě začaly vznikat zárodky jednotlivých programů.

Další témata porady:

Porada jak Brno (březen 2019)

Stěžejní částí této porady bylo dotažení práce jednotlivých subtýmů. Sdíleli jsme výstupy jejich dosavadní práce a následně nad nimi diskutovali. Řešili jsme oddílové rady, čekatelské projekty, vůdcovské absolventské práce, témata a podtémata, zkoušky. Na poradě jsme vytvořili dramaturgickou skupinu, která pak sestavovala harmonogram a koncipovala celkovou dramaturgii kurzu.

Porada dramaturgické sekce (duben 2019)

Na této poradě se sešla jen část týmu věnující se dramaturgii kurzu a sestavování harmonogramu. Porada navazovala na několik předchozích Skype porad. Řešili jsme program jarního víkendu, režim dne na letním běhu a postup tvorby harmonogramu.

Koordinační porada (červen 2019)

Cílem porady bylo prezentovat výstupy z jednotlivých subtýmů a dořešit organizační záležitosti před letním během. Řešili jsme harmonogram letního běhu, stavěčku, nákup materiálu a kdo co bude mít na létě na starost.

Porady na letním běhu (srpen 2019)

Večer před příjezdem účastníků proběhla velká porada celého týmu. Kromě organizačních záležitostí týkajících se pobytu na tábořišti jsme představili aktuální verzi harmonogramu. Poté jsme se scházeli každý den po obědě na týmové poradě, kde jsme řešili program vždy na den dopředu a diskutovali případné změny.

Porada zpětná vazba (říjen 2019)

V říjnu jsme se sešli, abychom diskutovali nad zpětnou vazbou od účastníků na letním běhu. Dále jsme řešili vybrané věci, které byly v tomto roce nové nebo jsme cítili potřebu je probrat. Jednalo se například o témata, tým a jeho strukturu, průběh porad, nastavování plánovací procesů, servis tým, nové členy týmu. Zbytek porady se již věnoval přípravám ročníku 2020.

Závěrečná porada (listopad 2019)

V neděli po skončení závěrečného víkendu jsme se ještě naposledy sešli, abychom probrali program závěrečného víkendu, témata a čekatelské výpravy. Zbytek porady se již věnoval ročníku 2020.

6. Témata

K práci s tématem na kurzu jsme se asi nejvíce inspirovali v praxi Prázdninové školy Lipnice. Pro zájemce můžeme určitě doporučit 3. kapitolu Tvorba kurzu v Instruktorském slabikáři od stejné organizace. Obecně se dá říci, že téma je jakási hlavní myšlenka, kterou chce kurz účastníkům předat (např. evropanství, domov, příběhy nebo čas).

Na základě tématu kurzu jsme také formulovali část konkrétních cílů kurzu. V prostředí skautského kvalifikačního kurzu se téma dá také definovat jako něco, co chceme účastníkům předat nad rámec kompetencí případně nám může pomoci v nich dát na něco důraz. Téma se může dělit na menší podtémata. Tak tomu bylo i v případě ČLK a VLK Velká Morava 2019, kde jsme měli tři respektive čtyři podtémata.

Je potřeba ještě přiznat, že pracovat s takovým konceptem zážitkové pedagogiky na skautském kvalifikačním kurzu znamenalo se vydat na dosti neprošlapanou cestu. Byla to cesta občas dosti strastiplná, ale o to cennější nám přijdou zkušenosti, které zmiňujeme níže.

Kapitola se skládá z popisu a vyhodnocení témat i podtémat obou kurzů a vysvětlení vztahů mezi nimi. Vyhodnocení tematických cílů se pak nachází v samostatné kapitole. Jak probíhala příprava témat je pak rámcově popsáno v kapitole Plánovací proces.

VLK téma: Odvaha (ke změně)

Tématem vůdcovského lesního kurzu byla na prosincové poradě zvolena Odvaha a to hlavně ve vztahu ke změně. Toto téma bylo následně rozčleněno do čtyř podtémat, jak je vidět na následujícím obrázku. Vztahy a hranice mezi jednotlivými podtématy jsou také viditelné na obrázku skrze dělící linie Oddíl / Osobnost vůdce a Změna / Komfortní zóna.

V průběhu celého léta se po tematických programech nebo jiných projevech tématu (četba u snídaně, citáty na nástupu) vždy na veřejně pověšený flip napsalo heslo připomínající právě tento program nebo projev. Tento flip jsme využili při závěrečné reflexi tématu spojené s přespáním mimo tábořiště ve čtvrtek večer po hlavní části vůdcovských zkoušek (viz harmonogram).

Vůdci po večeři vyfasovali dvě káry s materiálem na přespání a přes brod jsme se vydali na asi kilometr vzdálené místo vytipované k přespání. Po cestě proběhly čtyři sebereflexivní zastavení, kde na každém vůdci dostali otázku k přemýšlení vedoucímu k jednomu z podtémat. Na místě jsme se pak u ohně vrátili k jednotlivým zastavením a sdíleli si myšlenky z nich. Poté se diskuze přesunula k flipu a vůdci se snažili hledat nitky a témata prostupující celým létem.

Po skončení reflexe tématu se ještě dlouho hrálo a povídalo, což skvěle posloužilo jako odreagování po zkouškách a pomalu nastartovalo atmosféru loučení se s kurzem. Ráno po cestě zpět na tábořiště ještě vůdci po skupinkách posnídali s jedním instruktorem a dávali zpětnou vazbu na kurz (po návratu domů ještě probíhala elektronická zpětná vazba).

Obecně se ukázalo, že čtyři nezávislá podtémata jsou moc na to, aby sama od sebe zapadla do sebe a vyzněla jako jedna myšlenka, jedno sdělení. Po závěrečné reflexi to každopádně všem dávalo smysl (nebo to minimálně tvrdili). Ze zpětné vazby vůdců dále vyplývá, že jednotlivá podtémata sama o sobě byla přínosná a celkové zvolení tématu jim přišlo aktuální v jejich situaci.

VLK podtéma: Průvodcovství (osobnostní změna)

Průběh

Na jarním víkendu dostali účastníci pracovní list, do nějž si vyznačili všechny své životní oblasti (např. rodina, práce, škola, kamarádi, zájmy) a zhodnotili na číselné škále, jak jsou s danou oblastí spokojeni a kam by se chtěli posunout. Následně si vybrali tři oblasti, kterým by se nejpravděpodobněji chtěli věnovat.

Účastníkům jsme představili průvodce z řad instruktorů, z nichž si na papírky vypsali tři, s nimiž by chtěli spolupracovat. Průvodci si je následně podle těchto preferencí rozdělili podle vlastních kapacit, různí průvodci měli různý počet průvodcovaných. Ještě na víkendu jsme účastníkům sdělili, kdo je jejich průvodce, a že se s ním mají v následujícím týdnu spojit.

Při prvním kontaktu se průvodce se svým svěřencem lépe seznámil a společně ze tří předvybraných oblastí vybrali jednu, které se bude průvodcovaný věnovat. Průvodcovaný si následně zvolil cíl, kterého by chtěl zkusit dosáhnout, zamyslel se nad možnými cestami i překážkami. Nakonec si dle vlastních časových možností domluvili další kontakt – někdo stihl před letním během 2 hovory, někdo jen 1.

Na závěrečném víkendu proběhlo uzavření celého programu – nejprve si účastníci sami zhodnotili, jak se posunuli a co by příště udělali jinak, nebo co jim naopak pomáhalo držet se stanoveného cíle. Potom si tyto zkušenosti v obecné rovině nasdíleli, a také nám podali technickou zpětnou vazbu.

Technické provedení

Rozhovory probíhaly na bázi koučování, všichni průvodci byli předem informováni o tom, jak by měl rozhovor vypadat, dostali manuál s potřebnými informacemi, ale také „tahák“ s návodnými otázkami, které lze použít.

Hovory probíhaly buď telefonicky (či přes Skype aj.), nebo osobně – podle možností. Jednotlivé kontakty byly iniciovány jak účastníky, tak průvodci, podle aktuální potřeby.

Předem bylo s průvodci domluveno, že pokud by se svým svěřencem narazili na citlivé osobní téma vyžadující spíš odbornou pomoc, nebudou se do jeho řešení pouštět a průvodce mu doporučí jiné řešení, případně prokonzultuje problém s Rejží (garantkou podtématu). Rovněž účastníci byli předem upozorněni, aby si nevybrali na začátek příliš „velké sousto“ a aby se nad svým cílem zamýšleli tak, aby byl splnitelný i s ohledem na letní prázdniny, které pro mnoho z nich představují nestandardní režim. Zároveň měli za úkol nechat stranou oddílové záležitosti, na které dostali dost prostoru v ostatních programech.

Za celý kurz měly proběhnout min. 3 kontakty. Některým dvojicím se však ani toto nepodařilo.

Hodnocení

Účastníci průvodcovství hodnotili velmi pozitivně, byli vděční za možnost si takovou práci na sobě vyzkoušet, někteří si díky programu uvědomili důležitost principu „povinnost k sobě“.

Ne u všech se podařilo vzbudit vnitřní motivaci ke změně, přesto hodnotili program jako přínosný.

Kromě vlastního rozvoje účastníkům mentálně pomohlo, že měli na kurzu někoho, na koho se mohli teoreticky obrátit i s jinými problémy, než s plněním cílů průvodcovství.

Reflexe

Na účinnost programu měl velký vliv termín – tedy že většina kurzu běží přes léto, kdy se mnoha lidem radikálně mění priority (škola, práce, tábory atd.).

Je třeba si pro příště uvědomit, že jde o časově velmi náročný program – průvodci, kteří si vzali na starost 3 účastníky, už by si podruhé tak velký závazek nevzali. Zároveň od účastníků vyžaduje relativně velkou aktivitu, do níž se nemusí vždy podařit zažehnout vnitřní motivaci. Vyvstává potom otázka, do jaké míry by měl setkání iniciovat průvodce a do jaké účastník.

Příště by bylo lepší udělat s průvodci a účastníky alespoň krátký seznamovací program, něž si budou vybírat svého průvodce, a až jim bude průvodce přidělen, měli by dostat čas alespoň 15 min na úvodní seznámení a domluvu.

V reflexi se párkrát objevila myšlenka stejného pohlaví průvodce a účastníka – kvůli lepšímu pochopení problému, důvěře apod. Není to nezbytné, ale v jistých případech by to mohlo pomoct.

Projevilo se, že průvodci nebyli v tomto přístupu kovaní, a tak se objevovala tendence nabízet účastníkům řešení. Tím se snižovala jejich vnitřní motivace na sobě pracovat, a nakonec nebyli tak úspěšní, jak doufali.

VLK podtéma: Hrdinství

Podtéma hrdinství bylo nejvíce zážitkovým podtématem. Jeho záměr je asi nejlépe pochopitelný skrze cíle, které jsou popsány v samostatné podkapitole. Zjednodušeně se dá říct, že jsme snažili skrze zážitkové programy ukázat různé podoby každodenního hrdinství a přivést účastníky k přemýšlení o nich.

Naprostá většina prvků zařazených do podtématu hrdinství se odehrávala na letním běhu. Bylo to hlavně z toho důvodu, že na obou víkendech se otevírala/uzavírala ostatní podtémata a nechtěli jsme tříštit pozornost. Jedinou věcí, která pro účastníky proběhla před létem na jaře byl hrdinský dotazník, pomocí kterého jsme zjišťovali, jak vůdci vnímají hrdiny a hrdinství a jak tyto jejich představy zapadají do plánovaného zpracování podtématu. Na létě proběhly tři hlavní hrdinské programy:

Taková normální rodinka

Inspirací nám byl program popsaný v tomto článku v jeho části „Rozhodování ve vypjatých životních situacích“. Jako další vstupy pro přípravu tohoto programu jsme brali kompetenci z oboru historie a myšlenkové základy skautingu (Ztotožňuje se s posláním a principy skautingu.) a dramaturgicky zajímavé místo prvního večera na kurzu.

Účastníci byli rozděleni do tří rodin, ve kterých měli svoje role (otec, matka, dcera, …), a prožívali české dějiny od 2. světové války do Sametové revoluce. Celá hra byla rozdělena do pěti dějinných ér, které spolu rodiny postupně prožívaly. Každá éra se skládala ze tří fází: Doma, Práce, Volný čas. Ve fázi Doma se vždy všichni členové rodiny sešli doma (každá rodina měla zařízený svůj dům nebo byt podle jejich postavení) a Duch domova (instruktor, průvodce každé rodiny) jim pustil rozhlasovou nebo televizní nahrávku přibližující danou éru, navodil atmosféru a řešil případné dotazy a nejasnosti. Ve fázi Práce dospělí pracovali a vydělávali prostředky na uhrazení životních nákladů rodiny na každou éru a děti chodily do školy. Ve Volném čase mohli hráči volně mezi sebou interagovat, navštívit hospodu či jiné místo a shánět další příjmy.

Mimo tento základní rámec ještě probíhaly některé události společné pro všechny obyvatele městečka jako například příjezd ruských tanků (1968) nebo demonstrace v roce 1989. Hlavním motivem hry pak bylo rozhodování (individuální i v rodinách) v různých situacích, které s sebou v některých případech neslo pozitivní či negativní důsledky například v podobě finanční odměny, povýšení v zaměstnání nebo výslechu StB. Příklady některých rozhodování: vstup do KSČ, přijetí bytu po vysídlených Němcích nebo ukrytí neznámého balíčku od souseda odbojáře.

Po poslední éře následovala reflexe v jednotlivých rodinách. Hra byla účastníky hodnocena pozitivně. S hrou byl spokojen i tým, navzdory její personální, organizační a materiální náročnosti. Obzvláště dobře zafungoval záměr zahájit kurz a skupinovou dynamiku vůdců tak silným společným zážitkem. Oproti tomu moc nevyšel záměr se zpracováním kompetence.

Domov seniorů

Druhý velký hrdinský program, kterému bylo na velkomoravské poměry věnováno velké množství času (celé odpoledne), byla návštěva Penzionu pro důchodce v Ivančicích. Nejednalo se o moc strukturovaný program i z toho důvodu, že jsme dopředu nevěděli, s jakým množstvím seniorům budeme moci pracovat.

Vůdcům jsme dopředu vysvětlili, o co v programu půjde – o povídání. Po příjezdu se tak vůdci a později i přítomní instruktoři rozdělili k jednotlivým seniorům a povídali jsme si – o skautingu, o jejich životě, o jejich trápení, o minulosti, o čem kdo chtěl. Po prvotním ostychu měl program úspěch, což bylo vidět například na některých nadšených seniorech, kteří skupinky vůdců začali provázet po jejich zařízení, vařit jim kávu, ukazovat fotografie…

Po uplynutí vymezeného času následovala reflexe, ve které jsme se točili hlavně kolem toho, jak na vůdce prožitý program působil, jestli jim přišel užitečný, jestli spatřují nějaké hrdinství v práci sociálních pracovníků, …

Hosté Eva Dittrich Sanigová a Kateřina Kuberová

Dalším programovým prostředkem, který jsme v rámci podtématu zvolili byla diskuze s hostem. Za tím účelem jsme si pozvali Evu Dittrich Sanigovou a Kateřina Kuberovou z pražské soukromé školy Vela. Program v sobě krásně kloubil hrdinský rozměr (povídání a prezentace o zakládání a provozu alternativní soukromé školy a o všech překážkách, které to s sebou nese) a pedagogickou inspiraci, která byla pro hodně vůdců a vůdkyň zajímavá. To se projevilo i ve velmi kladném hodnocení, obzvláště u studentů pedagogických oborů.

Raníčky

Kromě výše popsaných programů se vůdcům každé ráno četl úryvek z románu Oblouk od Jíry Stránského, který vypráví na základě Jírových celoživotních zkušeností hrdinské příběhy několika generaci dvou českých rodů během 20. století.

Hodnocení

Jak už bylo naznačeno výše, tak jednotlivé programy z tohoto podtématu byly hodnoceny pozitivně. Ne každému už úplně docházely souvislosti mezi nimi, čímž mohl trpět záměr ukázat hrdinství z různých úhlů pohledu. Při závěrečné velké reflexi často účastníci do tohoto podtématu zařazovali i programy, které jsme tam původně nesměrovali (hlavně z oboru historie a myšlenkové základy skautingu), což podle nás není na škodu a spíš to ukazuje na nevyužitý potenciál některých prvků kurzu pro vyznění jeho hlavního tématu.

VLK podtéma: Přebírání odpovědnosti (nástupnictví)

Jednalo se o nejméně rozsáhlé podtéma, které rozvíjelo jednu z vůdcovských kompetencí. Kromě drobných zmínek v jiných oborech, diskuzních programech nebo vůdcovském projektu se hlavní část tohoto podtématu odehrávala ve dvou na sebe navazujících programech v pondělí 19. srpna na letním běhu.

Prvním z nich byl program Nástupnictví v rámci oboru Vedení oddílu, který předával kompetenci: Hledá a vychovává svého nástupce. Inspirací pro tvorbu tohoto programu bylo číslo časopisu Skauting z února 2018 věnované právě nástupnictví. Na rozdíl od následujícího programu byl tento více praktický a metodický. Účastníci si tak například ve dvojicích zkoušeli nasimulovat rozhovor o předávání/přebírání oddílu, přemýšleli o ideální době vedení oddílu nebo sbírali inspiraci pro výběr a přípravu svých budoucích nástupců.

Druhý program (Odpovědnost skautského vůdce) byl už více zamýšlecím a zážitkovým. Vůdci čekali v týpí a postupně je navštívily dvě postavy, které jim vyprávěli svůj příběh spojený s přebráním odpovědnosti za jejich oddíl. První postava oblečená celá v bílém vyprávěla svůj příběh, jak se na výšce přidala do nového ne moc dobře fungujícího oddílu, postupně ho přebrala a postavila na nohy. Druhá postava oblečená v černém vyprávěla, jak se nechala přemluvit k přebrání oddílu, do čehož se jí moc nechtělo a v důsledku toho oddíl pomalu přestával fungovat a odcházeli z něj členové i vedoucí. Po vyslechnutí každého příběhu dostali vůdci návodné otázky spojené s pozitivní a negativní stránkou odpovědnosti a měli čas se nad nimi a jejich oddíly zamyslet. Po programu probíhala reflexe, která byla po úvodním krátkém kolečku dále dobrovolná a v důsledku toho, jsme se s těmi co chtěli do větší hloubky bavili o jejich oddílech a situaci ohledně nástupnictví a přebírání odpovědnosti v nich.

Rozdělení na přednáškovou a zážitkovou část zpětně hodnotíme velmi pozitivně. Skrze toto podtéma jsme si také úspěšně zkusili prioritizaci kompetencí skrze téma. Účastnici ve zpětné vazbě pozitivně hodnotili hlavně prostor pro zamyšlení a dobrovolnou individualizovanou reflexi.

VLK podtéma: Změna v oddíle (vůdcovský projekt)

Posledním podtématem a také podmínkou absolvence kurzu bylo vypracování vůdcovského projektu. Toto podtéma bylo jediné, které probíhalo po celou dobu trvání kurzu. Vůdci měli za úkol si vybrat věc ve svém oddíle, kterou by rádi změnili. Prvním krokem bylo vypracování analýzy svého oddílu. Během jarního víkendu si pak měli vůdci zvolit téma projektu a na základě tématu jim byl přiřazen odborník z řad instruktorů, se kterým mohli svůj projekt konzultovat a sbírat inspiraci.

Do začátku letního běhu si vůdci stanovili vizi konečného stavu v dané problematice a navrhli cíle vedoucí k jejímu dosažení. Ty jsme s nimi pak v létě individuálně rozebírali a ladili. V létě na ně pak také navázali sestavením kroků vedoucích k úspěšné realizaci. Pro podpoření práce na projektech jsme na létě zařadili celovečerní komponovaný program Odvaha měnit pořádky, kde jsme si v první fázi sdíleli zkušenosti z realizace změn v oddílech a rozebírali možné překážky, které se u toho mohou vyskytnout, v druhé fázi diskutovali s odborníky dle podobnosti témat projektů a ve třetí fázi měli volný prostor pro diskutování věcí z oddílů bez ohledu na témata projektů.

Do závěrečného víkendu měli vůdci za úkol naplnit alespoň jeden stanovený cíl. Na závěrečném víkendu proběhlo společné sdílení a hodnocení projektů formou kolokvia.

Díky tomuto podtématu se nám podařilo zrevidovat vůdcovské projekty do smysluplnější a pro tým méně vysilující podoby. Velmi kladně také hodnotíme provázanost s vůdcovskými plánovacími kompetencemi, kdy si každý vůdce v podstatě prošel plánovacím cyklem a mohl vidět jeho přínosy. Na druhou stranu máme poznačených pár věcí, které šly udělat lépe: jedná se hlavně o jasnější zadání některých částí projektů nebo nedostatečný důraz na určité věci.

ČLK téma: Odpovědnost a spolehlivost

Téma Odpovědnost a spolehlivost pro čekatelský kurz bylo zvoleno na prosincové poradě většinou instruktorů. Důvodem nejspíše bylo, že nám u mladší generace přijde, že se zodpovědnosti bojí nebo že nevidí její pozitivní stránky. Samotné téma jsme rozpracovali už v rámci porady, kde jsme se například shodli, že spolehlivost je především implikována odpovědností, proto jsme spolehlivost upozadili a věnovali se především odpovědnosti.

Pro lepší uchopení jsme po několika diskuzích dospěli k rozdělení tématu na tři podtémata: odpovědnost k sobě (osobnostní větev), odpovědnost k druhým (oddílová větev) a odpovědnost ke společenství (společenská větev). Zároveň jsme si stanovili, že se podtématům budeme věnovat postupně, nejprve od osobní složky, přes oddílovou po společenskou, viz obrázek.

Příprava tématu

Každé podtéma jsme rozdrobili do jednotlivých cílů, aby se nám s nimi lépe pracovalo. Cíle je možné najít v kapitole Vyhodnocení cílů ČLK, pro lepší orientaci: podtéma odpovědnost k sobě (6 cílů), odpovědnost k druhým (6 cílů), odpovědnost ke společnosti (3 cíle).

V návaznosti na cíle jsme vymysleli prostředky, které jsme posléze více rozpracovali a zasadili do formátu letošního kurzu. Jednalo se z části o programy známé (např. z let minulých), některé předělané pro naplnění letošních cílů a některé úplně nové.

Následně jsme se pokusili samotné téma provázat se symbolickým rámcem kurzu. Původně jsme chtěli využít symbolický rámec i jako prostředek naplnění tématu, ale ustoupili jsme od toho kvůli tomu, že oba kurzy měly jiné téma a bylo by náročné přizpůsobit symbolický rámec oběma tématům. Závěrem jsme celému tématu „dali duši“ – sestavili celý tematický plán dramaturgicky tak, aby co nejlépe podporoval stanovené cíle.

Na celotýmové poradě před začátkem kurzu jsme představili výstupy a rozdělili se v přípravném pracovním týmu tak, aby se nad každým podtématem zaručil jeden instruktor, který pomohl programy nasměrovat a odvést. Tito instruktoři poté po zbytek kurzu pracovali především individuálně tak, aby byly tematické cíle naplněny.

Průběh

Samotný průběh budeme analyzovat z hlediska programů jednotlivých podtémat – z důvodu myšlenkového uchycení, pochopení návaznosti a směřování.

Kromě níže popsaných programů se čekatelům každé ráno četl úryvek z románu Škola Malého stromu od Forresta Cartera, který vypráví o chlapci vyrůstajícím u svých prarodičů, kde se postupně učí zákonitosti světa – mimo jiné žít s přírodou, nikoli z přírody.

Odpovědnost k sobě

Jarní víkend: Osobnost jaro – program zaměřený na analýzu silných a slabých stránek, na kterém si napsali dopis, kam se chtějí za dobu Velké Moravy posunout.

Jarní víkend: Nekomfortní program – na motiv Platónova podobenství o jeskyni formou únikové hry, kdy plněním různých na sebe navazujících úkolů se skupina snaží dostat z jeskyně. Cílem programu bylo osobní hlubší poznání – jak účastník reaguje v nekomfortním prostředí (jeskyně – zima a vlhko, stísněný prostor, tma, nepříliš známí lidé), což mělo přinést hlubší zážitek vedoucí ke stmelení skupiny a zároveň snaha o objektivní řešení problému, kam každý vstupuje se svou pravdou (příběh O krokodýlí řece). Program byl řízen instruktorem stojícím před jeskyní, pro větší bezpečnost (fyzickou i psychickou) byl na místě s účastníky přítomný instruktor, jako podpora skupiny v případě nejistoty či dalších vzniklých problémů. Po programu následovala reflexe pro vytěžení daných cílů a urovnání myšlenek.

Letní běh: Chrámy – večerní hra, jejímž cílem bylo vyvolat diskuzi o zodpovědnosti (co s sebou přináší, jaké mohou být důsledky / následky přejímání odpovědnosti apod.). Hra volně pracovala s kompetencí o převzetí role vedoucího a dávala poznat, jaká jsou rizika týmové práce. Hlavním prvkem hry je rozdělení si rolí v týmu, z nichž jednou z nich je pozice vedoucího, který je zodpovědný za splnění předem daných požadavků – pokud ke splnění nedojde, je v jeho rukou rozhodnout, zda vezme za selhání zodpovědnost on sám nebo nechá nést odpovědnost celý tým – a koho tedy postihne příslušný trest. Hra byla rozdělena do sedmi etap, kdy po každé etapě probíhalo vyhodnocení, tudíž každá skupina měla několikrát možnost prověřit, kdo se za co cítí zodpovědný. Po hře proběhla reflexe, kdy došlo ke zmapování celé hry, ujasnění si všech prvků, jaké byly možnosti a závěrem odhalení analogie se skautskou praxí. Program byl zařazen z počátku kurzu jako vrchol podtématu k sobě a měl za účel otevřít vnímání vůči odpovědnosti k druhým.

Letní běh: Osobnost léto – V průběhu letního běhu jsme v rámci tématu pracovali s účastníky v tom smyslu, aby si uvědomili a udělali si přehled o tom, jaká je role čekatele v oddíle, co vše může být v jejich kompetenci, jaké mohou mít povinnosti. S tímto cílem byly na léto zařazeny zejména dva programy: večerní zážitkový program Cesta skautingem, který byl věnován především zamyšlení nad jejich minulou, současnou i budoucí rolí ve skautu, a druhý vzdělávací program, v rámci kterého se mj. ohlédli za prožitým předcházejícím programem a spolu s instruktory diskutovali úkoly a roli čekatele v oddíle.

Podzimní víkend: Téma ČLK (3. část) – uzavření podtématu osobnosti bylo v podobném duchu, v jakém začalo. Účastníci dostali zpět své dopisy, které si napsali na jarním víkendu. Dostali několik minut, aby si dopis sami přečetli a zamysleli se nad tím, zda se jim podařilo splnit předsevzaté / očekávané. Následně jim byly postupně položeny otázky, na které si měli odpovědět a sdílet své odpovědi v libovolné dvojici s někým z ostatních účastníků (to především pro ujasnění si myšlenek a možnost sdílení svých úspěchů či trablí). Program byl ukončen alegorií (scénkou) o putování a batohu, pomocí níž jsme se snažili představit odpovědnost jako příležitost a možnou součást rozvoje, a že není dobré si nechat naložit od svého okolí.

Dalším prvkem na podpoření podtématu byla dobrovolná účast na všech programech kurzu. Vzhledem k ověřování kompetencí na některých programech bylo nezbytné, aby se účastník předem domluvil s instruktorem, co je náplní programu a jak moc je jeho účast nezbytná vzhledem ke splnění čekatelské zkoušky. Zároveň jsme ponechali tzv. aktivní volna (v harmonogramu jako AV) a volitelné úkoly v indexu, kdy čekatelé mohli ke zdárnému splnění požadavků daného oboru splnit jeden z více zadaných úkolů. Z pozice instruktorů byl přesto kladen důraz, že splnit úkolů více je v jejich zájmu pro osobní rozvoj znalostí a vědomostí. Zároveň jsme měli v plánu podporovat osobní rozvoj poskytnutím měsíčního doporučení, kde čerpat inspiraci (knihy, časopisy, portály, stránky, apod.), ale z toho sešlo z kapacitních důvodů a ze snahy nezahltit čekatele méně podstatnými informacemi.

Odpovědnost k druhým

Jarní víkend a letní běh: Oborové programy – v letošním ročníku jsme dávali důraz na bezpečnost a větší praktičnost (např. přednášek z práva, hospodaření, organizace). Bylo by velice náročné přebírat obory a říkat ostatním instruktorům, co mají zdůraznit víc na úkor jiného, a proto jsme shodli na minimalistické verzi – vidět důsledky svého chování. A to především v běžné oddílové praxi – aby čekatelé věděli co dělají, proč to dělají a co se stane, když se to neudělá. Navíc bylo naší snahou tyto podstatné myšlenky zachytit (tzv. tematické drobky) a nechat je na očích účastníkům, aby jim připomínaly a propojily podstatné body napříč obory – formou plnící se nástěnky (flipchartového papíru) s hesly – což se bohužel z personálních důvodů nepovedlo uskutečnit.

Letní běh: Technická odpovědnost hra – snaha o připomenutí důležitých praktických situací na úrovni oddílu, se kterými se (možná) budou muset ve skautském životě potkat. Zvolili jsme formu hry na etapy v prostředí začínajícího střediska, kde si v čekatelé vyzkoušeli řešit problémy běžné oddílové činnosti (počínaje rozbitou vitrínou na výpravě, řešením nepříjemného e-mailu o nepořádku před klubovnou, přes vypisování příjmového dokladu na výpravě, po účast a zapojení se na simulovaném střediskovém sněmu). Hra byla zařazena na konec vzdělávacího procesu jako nástroj k zopakování důležitých vědomostí a dovedností, a to nejen pro čekatelské zkoušky, nýbrž především pro praktický oddílový život.

Podzimní víkend: Téma ČLK (2. část) – prostředním programem uzavírání tématu bylo ohlédnutí se zpět do svých oddílů. V náhodně vytvořených skupinách měli účastníci odpovědět na otázku „Za co mám a cítím zodpovědnost ve svém oddíle?“. Po několika minutách práce, jsme se posdíleli napříč skupinami a formou diskuze postupně uzavřeli toto podtéma. Závěrečnou diskuzi jsme koordinovali a dohlíželi na to, aby zaznělo co nejvíce podnětů, které byly z hlediska cílů důležité, případně jsme některé zdůraznili.

V tomto podtématu jsme na pozadí nepracovali příliš intenzivně, spíš jsme podpořili existenci již zaběhlého prvku v našem kurzu – a tím jsou oddílové rady, jejichž účelem je propojovat znalosti s dovednostmi v simulaci oddílového života.

Odpovědnost ke společenství

Jarní víkend: Mlýn program – prostě win-win situace. Snažili jsme se využít potenciál místa, kde se nacházíme a zároveň základna Kaprálův mlýn se snaží o osvětu lidí o svém působení. Program se hodil vším, udělal osvětu z hlediska moderních možností a pomohl ukázat alternativní cestu nejen z hlediska stylu života, ale také bydlení a jiných aspektů.

Letní běh: Ekoblok – úkolem programu bylo přiblížit účastníkům téma přírody a její ochrany, aby správné chování k přírodě považovali za součást zodpovědnosti za celou společnost, aby získali inspiraci, jak se sami mohou o přírodu lépe starat a jak k tomu mohou vést děti ve svých domovských oddílech. Program proběhl v letní části kurzu a účastníci v jeho průběhu absolvovali několik her pro různé věkové kategorie, provedli jejich reflexi a dostali i teoretický základ o tématu,

Letní běh: Host ČLK téma – v rámci rozvoje občanské angažovanosti jsme na kurz pozvali aktivistu Vojtěcha Beníčka. S ním jsme se již před kurzem domluvili cílech programu, což bylo pozvednout zájem o aktivní se zapojení do společnosti. Program probíhal formou workshopu, kdy bylo nejprve formou odlehčené interaktivní přednášky představeno téma „aktivismus,“ následně se host na svém příkladu dosažených úspěchů ve veřejném prostoru představil. Poté rozdělil účastníky do skupin a nechal je se zamyslet nad možnou formou řešení zadaných (aktuálních) problémů, přičemž na závěr ostatní seznámil se situací a slovně ohodnotil způsob řešení problému a porovnal s reálnou situací. V návaznosti na tento workshop jsme zadali účastníkům úkol ke splnění do závěrečného víkendu ve znění: „Do závěrečného víkendu zjistím, jakým způsobem se mohu zapojit do společenského dění v místě, kde přebývám / studuji / žiji.“

Podzimní víkend: Téma ČLK (1. část) – otevírací program závěrečného bloku tématu. Program navazoval na úkol z letního běhu, kdy měl každý účastník zjistit, jak se může zapojit do společenského dění a tím pomoci místu, kde žije. Potkali jsme se všichni v kruhu na židlích před tabulí, kam postupně každý předstoupil a během jedné minuty se snažil ostatním představit společenský trabl, který u nich řešili / řeší / chtějí řešit. Nápady se sešly velice různorodé, spousta účastníků dokonce poznamenala, že už na tomto „projektu“ pracují a vzhledem k zájmu do programu následně většina ztratila nervozitu a cílená inspirace se dostavila, stejně jako nápady s doporučeními a podpora v angažovanosti.

Prvkem na pozadí v tomto podtématu bylo podpoření kurzovního prostředí a snaha o co nejšetrnější táboření vzhledem k přírodě (třídění a snaha minimalizace odpadu, čištění stolů pomocí octového přípravku, zbytky z kuchyně jsme krmili vesnické prase).

Hodnocení, reflexe a poučení

V tematickém týmu jsme se shodli, že téma se stalo příjemným kořením kurzu. Třebaže na strukturu a chod kurzu to nemělo velký vliv, tak v našem vnímání byl kurz lépe nasměrovaný a pomohlo nám si vyjasnit, proč které věci zdůrazňujeme a k čemu to slouží. Samotné téma se stalo „pouze“ kořením z několika důvodu: tím hlavním byla naše snaha netlačit (nabídnout ale nenutit), abychom nezpůsobili odpor vůči zodpovědnosti; dále to bylo naše rozhodnutí o rozmělnění tématu do celého kurzu (oborové programy) nikoli udělání jasných programů směřujících za daným cílem; nebo i tím, že téma námi zvolené je poměrně široké a obtížně uchopitelné pro konkrétní zpracování.

Vedlejším negativním důsledkem bylo větší rozdělení kurzů na základě rozdílných témat (vůdcovské téma bylo dost uzavřené, po konkrétních programech, účastníci se tak napříč kurzy potkávali méně než bylo zvykem) – výskyt tohoto jevu jsme si připouštěli již před začátkem, ale tematické zaměření skupin nám přišlo důležitější.

V podtématu odpovědnost k sobě se povedl začátek již na jarním víkendu, kdy jsme v účastnících zažehli potřebu pracovat na sobě v rámci období kurzu ale nikoli jen na něm. Na letním běhu jsme jen dále rozvinuli myšlenky z jara (v rámci oboru osobnosti, programu Cesta skautingem apod.) a podpořili práci na sobě. Na závěrečném víkendu jsme toto celé zhodnotili a vyslali myšlenku práce na sobě do budoucna. Toto podtéma vnímali účastníci především jako seberozvoj a neustálou práci na sobě.

V podtématu odpovědnost k druhým jsme pracovali nejméně zřetelně, avšak jeho dopad je znát. Samotné podtéma bylo nejvíce podporováno oborovými programy. Myslíme si, že výsledkem je hlubší vnímání zodpovědnosti v oddíle, a to nejen za svěřené děti, ale za své závazky a za týmovou práci (a celý oddíl).

Na podtématu odpovědnost ke společenství jsme cíleně pracovali až ve druhé polovině kurzu a vzhledem ke konkrétním podobám programů bylo toto podtéma nejvíc vidět. Tři programy s jasným poselstvím byly dostatečné pro to, aby se účastníci nebáli veřejného prostoru a zapojení se do společnosti (a to nejen sami, ale i se svým oddílem). Je vidět, že podtéma rezonuje v dnešní mládeži, neboť se těšilo velikému zapojení a energii ze strany účastníků. Mezi nimi je podtéma vnímané jako propojení pojmů ekologické myšlení a společenská angažovanost.

Z pohledu účastníka bylo na konci kurzu náročné (dle našeho názoru nemožné) pojmenovat celé téma kurzu, nicméně v jednotlivých odpovědích účastníků zaznělo téměř vždy něco, co bylo součástí tématu. Tímto si troufáme říci, že práce na tématu byla úspěšná a jeho protkání kurzem přínosné. V očích instruktora nám to přineslo nejen novou zkušenost, ale vyjasnění si základních myšlenek kurzu, zároveň hlubší pochopení tématu a ujasnění si osobního postoje (případný osobní rozvoj).

Pro příští práci s tématem si odnášíme tato poučení:

  1. Otevřenost – není na škodu pořádně ukázat, co bylo tématem – nebát se na konci kurzu odkrýt karty a přímo jasně se pobavit o tom, co bylo tématem a proč jsme se jím zabývali.
  2. Jasnost – čím je téma konkrétnější (užší), tím je větší šance úspěchu – nejen z hlediska pochopení tématu účastníkem, ale také vzhledem k jeho uchopení, provedení a menším týmovým diskuzím nad vnímáním.
  3. Dynamičnost – je dobré pracovat na míru s cílovou skupinou v rámci tématu, naše netlačená varianta byla nejistá – mohla zasáhnout jen někoho a jen občas, což vyhovovalo našemu prostředí (velká různorodá skupina) a abstraktnímu tématu.

Z práce s tématem si mnoho odnáší nejen účastníci, ale rovněž i my instruktoři. Celkově bylo téma celým týmem instruktorů vnímáno neutrálně až pozitivně, neboť kurzovní prostředí se měnilo jen nenápadně, zatímco myšlenka provedení kurzu byla jiná – nová.

7. Novinky a inovace

V této kapitole se pokusíme shrnout a představit hlavní změny, do kterých jsme se pustili v rámci Velké Moravy 2019. Cílem této kapitoly pro nás je jednak si dané novinky vyhodnotit a zreflektovat v rámci týmu a od toho se odpíchnout do příštích ročníků kurzu a jednak se podělit s dalšími vzdělavateli o naši zkušenost, která, jak se domníváme, může být pro spoustu kurzů zajímavá. Největší novinkou a inovací, do které jsme se letos pustili byla práce s tématem kurzu. Kvůli tomu jsme jim věnovali samostatnou kapitolu, kde popisujeme naši zkušenost s nimi.

Externí servis

V letošním roce jsme se rozhodli kuchyňský subtým poskládat z externistů. Vedlo nás k tomu zejména to, že náš šéfkuchař vyrazil letos v létě za vzděláním a z kurzu stihl pouze začátek, stejně jako subtým kuchařů z loňských let podstatně prořídl nebo ztratil motivaci v tomto subtýmu nadále výrazněji působit. Po zjištění nabídky celého týmu v otázce vaření jsme dospěli k závěru, že je třeba sehnat šéfkuchaře i velkou část kuchařů z externích řad, mj. i proto, aby nedošlo k přílišnému vytěžování instruktorů v týmu.

Shánění tohoto externího subtýmu probíhalo v řádu měsíců. Nejprve to vypadalo, že nám pojede vařit skupina instruktorů, kteří se znají a v kuchyni spolu fungují, nakonec to však padlo a tak jsme je sháněli po jednom. Přeptali jsme se známých a zabrouzdali v řadách absolventů Velké Moravy, kde jsme nalezli v loňských účastnících novou šéfkuchařku. Rovněž jsme našli jednu kuchařku na celý letní běh a jednoho kuchaře na polovinu letního běhu. Další poloviční úvazky vyplnily dvě rodinné příslušnice a kamarádka instruktorů. Takto externě jsme tedy zajistili šéfkuchařku a kuchařku na celý letní běh a potom čtyři kuchaře, kteří se po dvou vystřídali v půlce kurzu. Na místě pátého kuchaře se v týmu střídali současní instruktoři po cca 2–4 dnech.

Šéfkuchařka vařila pro takový počet lidí (cca 65) poprvé, před samotným kurzem proto vše opakovaně konzultovala s bývalým šéfkuchařem, který ji na samotném letním běhu byl v prvních dnech k dispozici. V průběhu kurzu zjistila, že potřebuje další výpomoc, proto přijel vařit na pár dní jeden bývalý instruktor. Ten měl zároveň zkušenosti s vařením na pozici šéfkuchaře, čímž pádem byl k ruce šéfkuchařce, která to ocenila.

Do budoucna se snažíme zajistit, aby někdo více zkušený byl šéfkuchařce k ruce po dobu celého kurzu. Do příštích let víme, že pokud nastoupí do kuchyně tým, který nemá příliš mnoho zkušeností s vařením v takovém množství a současně se jeho členové všichni navzájem neznají, že je vhodné nabrat o jednoho kuchaře více, tj. šéfkuchař + 5 kuchařů.

Kuchyňský subtým by si do příště měl lépe zorganizovat směny, aby byl vždy nějaký kuchař, který bude mít soustavné volno (min. půlden, lépe celý den). Ověřili jsme si, že je v ideálním případě vhodné, aby na víkend uprostřed kurzu přijel vařit/uvolnil se na pozici šéfkuchaře někdo jiný než členové kuchyňského subtýmu.

Nutno podotknout, že kuchyňský tým se poměrně dobře sehrál a velmi ulehčil současným instruktorům objem práce v kuchyni. Mezi nevýhody zvoleného externího kuchyňského týmu bychom zařadili poměrně velký čas strávený hledáním jeho členů, komunikováním vykrývání jednotlivých směn v kuchyni dle časových možností kuchařů a investice do zaučování nových lidí. Nicméně v součtu hodnotíme, že se nám takto vynaložená energie vyplatila a zvolený systém sestavení externího kuchyňského týmu byl pro nás výhodný a přínosný.

Společný jarní víkend ČLK a VLK

V minulých ročnících Velké Moravy jsme organizovali oddělený víkend pro vůdce a pro čekatele. Letos jsme zvolili společný jarní víkend hlavně proto, abychom snížili časovou náročnost pro instruktory. V předchozích letech se často stávalo, že většina instruktorů jela pouze na jeden z víkendů. Dalším důvodem pro zvolení společného víkendu bylo, aby se vůdci a čekatelé mezi sebou poznali už na jaře.

Během víkendu byla většina programu rozdělená, ale proběhlo i několik společných programů. Během seznamovacích programů se nejdříve seznámili mezi sebou v jednotlivých kurzech a na závěr všichni společně. Další společný program byl uvítací rituál, a následné posezení u ohně. Více o programu jarního víkendu v podkapitole Jarní víkend.

Přechod na společný jarní víkend proběhl bez problémů. Hlavní neduh, kvůli kterému jsem změnu provedli byl téměř vymýcen a víkendu se účastnila většina instruktorů. Během víkendu, který byl náročnější na instruktory, protože probíhaly dva programy zároveň, se nevyskytl problém, který by souvisel s vedením více programů zároveň. Díky víkendu se taky frekventanti poznali mezi sebou a na letním běhu nemuseli spolupracovat s lidmi, které ještě neviděli.

VLK zkoušky na letním běhu

V roce 2019 jsme se rozhodli zrušit samostatný zkouškový víkend pro vůdce, který byl do té doby součástí kurzu a zvyšoval počet víkendů VLK na 3 (jarní, zkouškový, závěrečný). V obecné rovině jsme se snažili více kompetencí ověřovat jinou formou než testem či osobním pohovorem (typicky pozorováním nebo samostatnými úkoly). Část zkoušek, která jinou formu nenabídla byla přesunuta na závěr letního běhu. Toto opatření kladlo větší nároky na tvorbu harmonogramu a částečně i na účastníky, protože měli v některých případech méně času na učení.

Ze zpětné vazby instruktorského týmu vyplynulo doporučení nebát se upouštět od ústního zkoušení, ačkoliv to vyžaduje kvalitní vstupy pro zkoušky (důsledně zpracované, komentované zadání apod.). Objevil se i případ, kdy vědomí blížící se vůdcovské zkoušky před „komisí” nabouralo program v létě, protože účastníci se na ni pořád soustředili. Celkově však rozhodnutí přesunout zkoušky na léto hodnotíme pozitivně hlavně kvůli úspoře jednoho podzimního víkendu. Ten jsme pak mohli využít na poradu Zpětná vazba a dřívějšímu rozběhnutí příprav následujícího ročníku Velké Moravy.

Krizový intervent

V letošním roce jsme se rozhodli pro zřízení pozice krizového interventa, tedy člověka, který bude připraven k řešení psychicky náročných situací – ať už ze strany účastníků, např. pokud někomu z nich nebude dobře na duši po některém ze zážitkových programů, nebo i pro ostatní instruktory, např. z důvodu jejich přetížení apod.

Všichni účastníci se na začátku letní části dozvěděli, kdo tuto pozici zastává a s čím mohou za krizovým interventem případně chodit. Této možnosti několik z nich nakonec opravdu využilo a pomohlo to předejít možným horším zážitkům jak těchto účastníků, tak i části instruktorského týmu. V týmu jsme si dopředu řekli, kde jsou hranice možností člověka vykonávajícího tuto roli, a tak jsme náročnější situace řešili v úzkém týmu. V jednom případě jsme si nechali poradit také na Krizové lince Junáka.

Výhodou tohoto postupu bylo, že jsme měli možnost podchytit osobní problémy některých účastníků, o kterých bychom neměli možnost se běžně dozvědět. Mohli jsme tak s nimi patřičně pracovat a předejít možným horším následkům některých citlivých zážitkových programů.

Mezi nevýhody patří to, že část účastníků měla obavy se s krizovým interventem bavit i nezávazně, aby jej ostatní účastníci nepovažovali za někoho, „kdo má problém“. Také bylo psychicky i fyzicky náročné tuto pozici skloubit s vedením a přednášením jednoho z oborů pro oba kurzy, a to i přes to, že krizový intervent zdaleka neřešil všechny krizové situace, které na kurzu nastaly. Pro příště by tedy bylo vhodné jednak účastníkům říci o této pozici zaobaleně a nepojmenovávat ji takto vcelku stigmatizujícím označením. Také by tuto pozici měl vykonávat někdo zkušený, kdo však nemá na starost mnoho dalších věcí – jednoduše proto, aby byl dobře dostupný, když to bude třeba.

8. Vyhodnocení cílů VLK

Následující kapitola se vrací k cílům stanoveným v projektu kurzu a zamýšlí se nad jejich naplněním.

Tematické cíle

Osobnostní změna – Průvodcovství

Vůdci budou vnímat osobnostní rozvoj jako nezbytnou součást své vůdcovské úlohy.

Ve zpětné vazbě na celý projekt průvodcovství se hojně objevovalo kladné hodnocení právě toho, že si vůdcové uvědomili, jak je osobnostní rozvoj důležitou součástí jejich (nejen) skautského života.

Vůdci si vyzkoušejí analyzovat své slabé stránky a následně na nich pracovat.

Vůdci si vyzkoušeli analyzovat své slabé stránky a životní oblasti, v nichž by chtěli něco zlepšit, a vyzkoušeli si, jak je taková změna náročná.

Vůdci si vyzkouší mentoring v osobním rozvoji. Zjistí, co mentoring je (nejlépe získají kladnou zkušenost) a dozví se, že běží i projekt pro činovníky v rámci Junáka.

V době formulování tohoto cíle ještě nebyla zcela vyjasněná přesná podoba tohoto podtématu. Z toho důvodu se nakonec jednalo spíše o koučování než mentoring. Obecnější původní záměr (vyzkoušet si nějakou formu seberozvoje s podporou někoho dalšího) však byl rozhodně naplněn samotnou podobou podtématu.

Hrdinství

Vůdci nevnímají hrdinství jen jako nedosažitelné činy z filmů a pohádek, ale i jako osobní každodenní výzvu každého z nás.

Tohoto cíle bylo dosaženo převážně skrze programy Taková normální rodinka, Domov seniorů, Host, který každý ukazoval jiný rozměr každodenního hrdinství. Během kurzu také účastníci přemýšleli, jestli je pro ně skautský vůdce hrdina. Bohužel explicitně nebylo naplnění tohoto cíle ověřeno.

Vůdci budou konfrontováni i s méně běžnými podobami hrdinství a vytvoří si na ně názor, který budou diskutovat s ostatními. Hlavním programovým prostředkem této větve je legenda (příběh) ve velkomoravském symbolickém rámci, která bude v jednotlivých etapách zprostředkovávat různé druhy hrdinství se záměrem společného hledání, co pro nás hrdinstvím je a co nikoliv.

Nakonec se ukázalo, že není tak jednoduché propojit téma se symbolickým rámcem Velké Moravy, jak se nám zdálo při formulování anotace tohoto cíle. K tomuto propojení nedošlo ani u ČLK tématu a jedná se tak o problematiku, na kterou bude potřeba se v budoucnu více zaměřit. Konfrontace bylo dosaženo skrze letní hrdinské programy, kde každý z nich ukazoval trochu jinou podobu hrdinství (např.: Domov seniorů – hrdinství v každodenní péči o potřebné, Hosté Eva Dittrich Sanigová a Kateřina Kuberová – hrdinství ve vzdělávání a občanském aktivismu). Diskutování názorů na hrdinství probíhalo jednak v reflexích jednotlivých hrdinských programů a jednak v závěrečné reflexi spojené s přespáním. Během ní už bohužel byla nálada ovlivněna proběhlými zkouškami a blížícím se koncem kurzu, takže diskuzi nad hrdinstvím nebyla věnována taková pozornost.

Vůdci se zamyslí nad vztahem hrdinství a odvahy ke skautskému heslu Buď připraven.

Tento cíl byl naplněn hlavně skrze četbu knihy Jíry Stránského, program Taková normální rodinka a citáty z ranních nástupů. Explicitně tento cíl ověřován nebyl.

Vůdci si vyzkouší bezpečně vystoupit ze své komfortní zóny.

Ze zpětné vazby vyplněné po kurzu pěkně vyplývá, jak jsou pro každého účastníka hranice komfortní zóny jinde. Někdo z ní vystoupil během návštěvy domova seniorů, někdo během rolové hry Taková normální rodinka a někdo během programu, který ani nespadal do tématu. Z těchto zkušeností jsme vycházeli během metodického programu o komfortních zónách.

Vůdci budou znát základní bezpečnostní a metodická pravidla pro práci s dětmi v oddílech. Okrajový cíl této větve. Přijde nám ale důležité, když se budeme bavit o odvaze a dobrodružství, aby budoucí vůdcové uměli s těmito tématy bezpečně a účelně pracovat v oddílech.

Vzhledem k tomu, že se jedná o okrajový cíl, tak jsme se mu věnovali spíše průřezově. Dotkli jsme se ho v rámci oboru bezpečnost, v programu o komfortní zóně a v metodice v rámci programu věnujícímu se přípravě programu.

Přebírání odpovědnosti – Nástupnictví

Vůdci se zamyslí nad překážkami pro převzetí odpovědnosti. Ví, co odpovědnost znamená a požaduje. Nepřijímá odpovědnost, pokud na to nemá kapacity. Ví, jak on sám odpovědnost vnímá.

Tenhle cíl byl naplněn hlavně skrze program Odpovědnost skautského vůdce (a jeho reflexi), který mu byl celý věnován a během něhož vůdci přemýšleli o negativní a pozitivní stránce odpovědnosti. S odstupem od tohoto programu měli vůdci možnost o převzetí odpovědnosti přemýšlet i na jednom zastavení na závěrečné reflexi s přespáním.

Vůdci ví, že nejen vůdcovská pozice obnáší přijetí odpovědnosti. Vidí i odpovědnost rádců atd. a vhodně s ní pracují. Přibližně znají přehled možností dalšího zapojení v Junáku kromě působení u oddílu. Uvědomují si i své mimoskautské odpovědnosti.

Tenhle cíl se nepodařilo zcela naplnit (hlavně možnosti dalšího zapojení v Junáku, kterých jsme se jen zlehka dotkli v oboru Organizace). O mimoskautské odpovědnosti část vůdců přemýšlela v rámci svého průvodcovství. K tomu, že nejen vůdcovská pozice v oddíle musí být ta, na které leží veškerá odpovědnost, jsme navíc směřovali celkovým pojetím vůdcovských projektů, kde jsme se snažili ukázat, že každý člen vedení oddílu si může vybrat problém k řešení, analyzovat ho a směřovat k jeho vyřešení.

Vůdci budou vnímat odpovědnost hlavně jako příležitost aktivně věci měnit a osobně růst. Zásadní mindset. Nechceme strašit, ale motivovat.

Tenhle cíl jsme nijak zásadněji neakcentovali. Spíše nám sloužil jako optika, kterou jsem o nástupnictví a přebírání odpovědnosti mluvili ať už na programu Nástupnictví, Odpovědnost skautského vůdce nebo i jinde v průběhu kurzu.

Změna v oddíle – Vůdcovský projekt

Vůdci budou umět rozeznat slabé stránky ve svých oddílech, naplánovat kroky k jejich nápravě a ty pak následně realizovat a vyhodnotit. Ověřuje se v rámci absolventského projektu.

V tuto chvíli (prosinec 2019) mají všichni vůdci až na jednoho úspěšně splněný svůj projekt. Jedinou věcí z cíle, na kterou byl kladen menší důraz je rozeznání všech slabých stránek oddílu. V průběhu příprav jsme ale vyhodnotili, že je pro nás důležitější nechat každého účastníka projít si plánovacím cyklem, zažít si, že funguje a moci ho použít v dalších případech, což se u všech absolventů povedlo.

Vůdci dokáží rozeznat, zda-li je změna potřebná a vhodná. Otázka co je špatný zvyk a co dobrá tradice aneb nechceme změnu přes mrtvoly ani změnu pro změnu.

Tomuto cíli jsme se věnovali v programu Odvaha měnit pořádky. Teze tohoto cíle někteří vůdci zmiňovali i v písemné zpětné vazbě po letní části kurzu.

Vzdělávací cíle

Kurz účastníky povede k úspěšnému složení VZ.

V tuto chvíli (prosinec 2019) složili VZ všichni účastníci až na jednu, která se nemohla zúčastnit závěrečného víkendu. Cíl tak považujem za zdařile naplněný. 

Kurz dá účastníkům dostatečný prostor pro sdílení vlastních zkušeností. Sdílení zkušeností mezi účastníky vnímáme jako silný prostředek rozvoje.

Sdílení mezi vůdci probíhalo převážně v rámci oddílových rad a řešení jejich projektů. Navíc ve spoustě vzdělávacích programů byla diskuze a vzájemná inspirace jedním ze zvolených prostředků. I díky silné práci s tématem letošní skupina vůdců měla hodně samostatných programů a vytvořili se mezi nimi silné vazby, které vedly mimojiné i ke sdílení zkušeností.

Ostatní cíle

Vůdci si společně s čekateli vyzkouší spolupráci při vedení oddílové rady. Během kurzu budou vytvořeny oddílové rady, ve kterých si účastníci vyzkouší praktické fungování ve vedení oddílu.

Jak je výše popsáno v části tomu věnované, tak na letní části kurzu proběhlo 6 oddílových rad. Na nich každý vůdce dostal prostor vyzkoušet si, připravit a odvést oddílovou radu podle připraveného manuálu. I na radách, které vůdci přímo nevedli byli směřováni k tomu, aby s čekateli co nejvíce spolupracovali a snažili se vzájemně obohatit.

Účastníci během kurzu prožijí silný zážitek. Celý kurz bude probíhat v duchu symbolického rámce Velké Moravy. Symbolický rámec a atmosféru Velké Moravy vnímáme jako silný prostředek pro zážitkové programy.

Dvěma hlavními zážitkovými linkami bylo téma a programy v symbolickém rámci. Jak vyplynulo ze zpětné vazby předposlední ráno na kurzu i té elektronické po létě, měl každý vůdce trochu jiný svůj silný zážitek. Pro někoho jím byla návštěva domova seniorů a pro někoho Imatrikulace. Konkrétní otázka na nejsilnější zážitek ve zpětné vazbě bohužel nebyla. Pro příští ročníky se může jednat o dobrý námět k zařazení na závěrečný víkend, ale letos byl hodně přeplněný i z důvodu zrušení zkouškového víkendu.

Během kurzu účastníci dostanou prostor pro diskuzi nad problémy v jejich jednotkách. Účastníci si na kurz přiváží problémy ze svých jednotek a hledají jejich řešení. Často se jedná o problémy, které se také řeší nebo řešili v jiných oddílech, diskuzi nad těmito problémy vnímáme jako důležitou.

Letošní vůdcovský kurz hodnotíme jako hodně individualizovaný. Vedle tradičních oddílových rad a diskuzních kaváren k nim letos přibylo průvodcovství a četné konzultace projektů s vícero instruktory.

9. Vyhodnocení cílů ČLK 

Každý cíl kurzu je zařazen do nějaké oblasti podle vize, jak bylo popsáno výše. Cíle mohou obsahovat anotaci (kurzívou pod formulovaným cílem), která blíže popisuje, jak jsme nad cílem uvažovali při jeho formulaci.

Vzdělávací cíle

Kurz účastníky povede k úspěšnému složení ČZ.

Tento cíl byl naplněn v rámci vzdělávacích programů na kurzu. Cíl považujeme za naplněný, jelikož x z y účastníků složilo ČZ. Důvodem nesložení ČZ byla většinou neúčast na závěrečném víkendu.

Kurz účastníky povede k všestrannému rozvoji a nabídne jim k tomu dostatečný prostor. Kurz vnímáme jako jedinečnou možnost pro všestranný osobní rozvoj účastníků.

Tento cíl považujeme za naplněný. Samotná ČZ vede účastníky k všestrannému rozvoji, zároveň jsme se do programu snažili doplnit volitelné části programů, které účastníkům nabízeli možnosti všestranného rozvoje. Jednou ze zásadních částí oboru Osobnost byl všestranný rozvoj.

Účastníci během kurzu získají praktické a návodné rady pro běžné fungování oddílu. Čekatele v oddílech vnímáme jako ty, kteří se podílejí na každodenním provozu a jsou k ruce vůdcům oddílů. Proto jsou pro ně důležité konkrétní návody a dobrá praxe spíše než složité teorie a koncepty, pod kterými si bez větších zkušeností z vedprojektení oddílu nic nepředstaví.

Tento cíl považujeme za částečně naplněný. Cíl byl naplňován skrze oborové programy a oddílové rady. V oddílových radách se o dávání praktických a návodných rad snažíme dlouhodobě, v oborových programech se to lišilo podle jednotlivých oborů.

Tematické cíle

Tématem letošního kurzu byla zvolena Odpovědnost a spolehlivost. Téma se dělí do tří podtémat, každé podtéma má své cíle.

Odpovědnost k sobě

Tato část byla zásadně provázána s oborem Osobnost čekatele.

Čekatel si je vědom svých silných a slabých stránek a vyzkouší si s nimi pracovat.

Naplněno v rámci jarního víkendu osobní analýzou silných a slabých stránek, vyzkoušením si (a reflexí) si fungování v nekomfortním prostředí, ohlédnutí se a hodnocení úspěšnosti na závěrečném víkendu.

Čekatel se snaží zodpovědně zhodnotit a následně sdílet své schopnosti a možnosti před přijetím úkolu či závazku.

Tento cíl považujeme spíše za nesplněný, byl řešen pouze okrajově v rámci čekatelských výprav.

Čekatel si uvědomuje odpovědnost za svůj rozvoj a vzdělávání. Kurz vnímáme jako příležitost k rozvoji, ale samotnou zodpovědnost za vzdělání a rozvoj má primárně účastník.

Cíl považujeme za spíše splněný. Na kurzu jsme se snažili nastavit takové prostředí, kde je více odpovědnosti za vzdělání kladeno na účastníky. Zároveň proběhlo zamyšlení nad tímto tématem v rámci programu z oboru Osobnost.

Čekatel zná možnosti svého rozvoje a ví, kde hledat inspiraci. Kurz je pro čekatele začátek skautského vzdělání a měl by na svém rozvoji pracovat i po jeho skončení. Během kurzu chceme ukázat různé cesty rozvoje, které může čekatel po kurzu využít a kde může hledat inspiraci pro činnost v oddíle.

Cíl byl naplněn z půlky. S inspirací o svém rozvoji a dalších možnostech se setkali v rámci oboru osobnosti. Plánovaná měsíční zaměření pro větší inspirování bohužel nebyly zavedeny (částečně i z obavy z přílišného zatížení).

Čekatel vnímá odpovědnost jako příležitost nikoli jen jako břemeno a nebojí se ji převzít. Odpovědnost se často jeví hlavně jako břemeno a něco negativního, ale současně s tím přichází i možnost věci měnit a rozhodovat o nich dle našeho uvážení. Chceme aby účastník vnímal obě stránky odpovědnosti a nebál se věci měnit a posouvat dopředu.

Tento cíl považujeme za částečně naplněný. Snažili jsme se účastníkům ukazovat odpovědnost jako možnost dělat změny v jejich oddíle. Neověřili jsme, jak se účastníci staví k přebírání odpovědnosti.

Odpovědnost k druhým lidem a oddílu

Čekatel zná a respektuje pravidla vztahující se k činnostem v oddíle. Zná základy práva, hospodaření, organizace a bezpečnosti pro práci v oddíle. Chápe význam pravidel a nebere je jen jako nutné zlo.

Cíl považujeme za splněný, vychází z kompetencí ČZ. Byl naplněn oborovými programy a zamýšlecím programem na závěrečném víkendu.

Čekatel si uvědomuje důsledky svého chování. Zná důsledky zanedbání pravidel týkajících se činnosti v oddíle (hospodaření, právo, bezpečnost). Dokáže vyhodnotit závažnost porušení konkrétních pravidel. Uvědomuje si, jak jeho chování ovlivňuje vztahy s ostatními.

Cíl považujeme za splněný, vychází z kompetencí ČZ. Byl naplněn oborovými programy a zamýšlecím programem na závěrečném víkendu i programem z oboru Osobnost.

Čekatel ví, za co má a může mít zodpovědnost v domovském oddíle. Má přehled o tom, co má v domovském oddíle na starosti, co se od něj očekává. Ví, jaké povinnosti a příležitosti se týkají role čekatele v oddíle.

Cíl považujeme za splněný, byl naplněn v jedné z částí programu Osobnost, která byla na tento cíl speciálně zaměřena.

Čekatel si uvědomuje odpovědnost za rozvoj svěřených dětí.

Cíl je pro nás náročný na vyhodnocení. Tomuto tématu se věnoval částečně obor Osobnost a Psychologie.

Čekatel si je vědom důležitosti komunikace a zároveň si uvědomuje rizika spojená s žádnou, nedostatečnou nebo špatnou komunikací.

Cíl považujeme za naplněný. Byl naplněn v rámci programu Komunikace na jarním víkendu a částečně v rámci spolupráce v oddílových radách.

Čekatel si uvědomuje důležitost spolupráce v týmu. Pokud čekatel spolupracuje na nějakém úkolu v týmu je důležité efektivně dělit práci mezi členy týmu a nenechávat ji pouze na jednom člověku.

Cíl považujeme za naplněný. Byl naplněn primárně v rámci oddílových rad a částečně při práci na čekatelské výpravě.

Čekatel se snaží ke svým úkolům přistupovat zodpovědně a plnit povinnosti, které přijal za své. Pokud čekatel slíbí, že splní nějaký úkol, tak je pro zbytek týmu důležité, aby se tento úkol opravdu snažil zodpovědně dokončit.

Cíl považujeme za částečně naplněný skrze práci s jednotlivými úkoly, které účastníci plnili v průběhu celého kurzu.

Odpovědnost ke společnosti a přírodě

Čekatel si uvědomuje dopad svého chování na přírodu a společnost.

Tento cíl byl naplněn v rámci programů Ekobloku, kde si účastnici vyzkoušeli provázanost lidí a přírody. Zároveň byl na kurzu kladen důraz na šetrné chování k přírodě, minimalizaci odpadu, jeho recyklaci případně přírodní likvidaci.

Čekatel vnímá svůj díl odpovědnosti za směřování společnosti a přírody.

U tohoto cíle nedošlo na kurzu k ověření, ale pracoval s ním program myšlenkových základů skautingu, dále programy tématu Ekoblok a závěrečný program Téma ČLK. Podle zpětné vazby ze závěru kurzu vyplývá, že účastníci shledali programy o společenské angažovanosti a přírodě velice přínosné a jejich začlenění do kurzu užitečné. Proto si troufáme říci, že naplnění k naplnění i takto obtížného cíle došlo.

Čekatel se aktivně zajímá o společenské dění ve svém okolí.

Cíl se povedlo naplnit. Na letní část běhu jsme pozvali hosta, který se aktivně zajímá o společenské dění a který svým příkladem měl inspirovat ostatní např. k tomu, jak jednoduché může být najít řešení různých problémů společnosti. Následně čekatelé měli zmapovat situaci v prostředí, ve kterém se pohybují, a najít problém, s nímž by mohli pomoci (případně i vymyslet způsob řešení). Na závěrečném víkendu prezentovali ostatním, co našli a jak by se se situací mohli vypořádat.

Ostatní cíle

Účastníci si společně s vůdci vyzkouší spolupráci při vedení oddílové rady. Během kurzu budou vytvořeny oddílové rady, ve kterých si účastníci vyzkouší praktické fungování ve vedení oddílu.

Cíl se povedlo naplnit. Celkem na kurzu proběhlo pět oddílových rad, z nichž každou vedl někdo jiný ze skupiny účastníků. Čekatelé se mohli zapojit do rady dle svých možností, někteří dokonce měli možnost radu vést. V každé oddílové radě si mimojiné nastavili pravidla komunikace a efektivního průběhu rady, měli možnost porovnat osobní zkušenosti s průběhem oddílových rad v jiných oddílech a v závěru reflektovali, jak se jim spolu spolupracovalo, případně zda by změnili pravidla komunikace či udělali něco jinak.

Účastníci během kurzu prožijí silný zážitek. Celý kurzu bude probíhat v duchu symbolického rámce Velké Moravy. Symbolický rámec a atmosféru Velké Moravy vnímáme jako silný prostředek pro zážitkové programy.

Cíl se povedlo naplnit. Na kurzu proběhlo několik atmosférických i zážitkových programů. Podle výsledků sesbíraných ze zpětné vazby jsou silné okamžiky kurzu pro jednotlivé účastníky různé, nicméně většina se shoduje, že atmosférický vrchol prožili v ten večer, kdy přijel náčelník. Otázkou zůstává, jestli to bylo ukončením diskuze s ním nebo pohanským rituálem s prvky základních elementů.

Kurz účastníkům představí fungování organizace jako celku a ukáže fungování jiných jednotek. Pro účastníky je čekatelský kurz častu prvním nahlédnutím za hranice svého oddílu. Vnímáme jako důležité účastníkům ukázat, jak fungují jiné jednotky a jak funguje samotná organizace.

Cíl byl naplněn v rámci oboru Organizace a samotného fungování kurzu, kde se měli možnost setkat skauti napříč českým skautským spektrem. Návštěva ostatních skautů, např. z ústředí (Číča, Mukóki) a jiných jednotek (Hrach – předseda ORJ Hodonín), jen podpořila tento cíl. Setkání byla vždy v otevřené atmosféře, že si účastníci mohli rozšířit obzory a odnést především to dobré.

Práce s cíli

Jednou z věcí, kterou si z této závěrečné zprávy určitě odnášíme, je zjištění o nedostatečné práci s cíli kurzu mimo práci na projektu a závěrečné zprávě. To může být patrné i z nenaplněných nebo nedostatečně prokazatelně zhodnocených cílů jak čekatelského tak vůdcovského kurzu výše. Během příštího ročníku už teď plánujeme s cíli pracovat průběžněji například při sestavování harmonogramu nebo při sestavování zpětné vazby na kurz pro účastníky, jejímž jedním z hlavních cílů by mělo být ověření naplnění cílů kurzu.

10. Účastníci

Charakteristika účastnické skupiny

Vůdcovský kurz byl tvořen pro 16 účastníků ve věku 18–25 let. Většina účastníků se aktivně podílejí na vedení oddílů, případně zastávají jiné role v rámci střediska. Každý z účastníků utvářel atmosféru kurzu i jeho chod.

Čekatelský kurz byl chystán pro 26 účastníků ve věku od 15 let. I zde se většina účastníků aktivně podílí na chodech oddílů, vedení schůzek, případně pořádání výprav.

Od účastníků byly předem získávány jejich očekávání od kurzu, které jsme se snažili zakomponovat do tvorby programů a personalizovat je tak podle potřeb účastníků.

Počet účastníků

Oba dva kurzy byly naplněny na maximální možnou kapacitu. Minimální věk pro přijetí na vůdcovský kurz byl stanoven na 18 let v den začátku letního běhu. Minimální věk pro přijetí na kurz čekatelský byl stanoven na 15 let v den začátku čekatelské části letního běhu.

Primární snaha byla mít účastníky kurzu genderově vyvážené, což se nám nakonec i povedlo v poměru 9:7 (ženy:muži) u vůdcovského kurzu a 13:12 u čekatelského.

Vstupní podmínky nad rámec ŘVČČJ

Pro přijetí na oba kurzy bylo potřeba vypracovat vstupní úkol, se kterým se dále pracovalo v rámci seznamování se s dalšími účastníky. Úkol měl pro oba dva kurzy stejné zadání.

11. Zkoušky a absolvence

Zkoušky a ověřování

Zkoušky proběhly v souladu s ŘVČČJ. Vedoucí zkušební komise byla jmenována Mgr. Pavla Bednáriková – Mary, která agendu převzala od Mgr. Karla Ryby – Mývala.

Zkoušky probíhaly různými formami, např. ústně, testem, ale i ověřováním účastí na programech, případně vypracováním zadaného úkolu. Pro přehled splněných úkolů a zkoušek sloužil pro účastníky jejich Velkomoravský index, který obdrželi na konci jarního víkendu. Tento systém se nám osvědčil – na účastnících jde vidět, že úkoly plní rádi a ochotně. Setkali jsme se i s tím, že vypracovali více dobrovolných úkolů, než bylo potřeba, jen proto, aby měli podepsaná políčka v indexu.

Absolvence

Pro podmínky absolvence bylo potřeba splnit všechny povinné a povinně volitelné úkoly v indexu, společně se závěrečnými zkouškami.

[1] Real-DRAT znamená „skutečný dramaturgický tým.” Tento název odkazuje na to, že jsme v minulých ročnících nazývali dramaturgickým týmem tým, který místo dramaturgie řešil spíš jen zážitkové programy.